Historie

Historie

Nastavení velikosti písma
Zmenšit písmo o 10%
Zvětšit písmo o 10%
◄ ZPĚT NA NABÍDKUZPĚT NA STANDARDNÍ PODOBU STRÁNEK

Historie


Líně

HISTORIE LÍNÍ OD NEJSTARŠÍCH DOB DO 19. STOLETÍ

Líně mají historii poměrně velmi starou a podle dosavadních poznatků jsou starší než Plzeň. Název obce se zajímavým způsobem po celá staletí vyvíjel. Původu jména se těžko dopátráme. Kronika z r. 1934 uvádí možnost vzniku od hlíny, která se v okolí vyskytuje - původní název prý zněl "Hlinné". Není však známo, že by ve starší minulosti býval v obci nějaký průmysl využívající hlíny k výrobě jakýchkoli předmětů. Další možností je odvození od slova léno, což značí zástavu čehosi. Objevují se i zmínky o vzniku vsi Líňů, neboli obyvatel lenivých. Nejpravděpodobnější se ale jeví hledat původ názvu v souvislosti s rybami líny (latinsky linca vulgaris), které žily v početných rybnících okolo vsi.

Lidská sídla se v okolí dnešní obce nacházela daleko dříve než zachycují historické prameny. V Muzeu města Plzně je pod inventárními čísly 17494-17497 z r. 1970 založena pravěká zlomková keramika, nalezená v pískovně jihozápadně od místa "Na mokřinách" při hranici s vejprnickým katastrem. V muzeu můžeme rovněž najít části objektu laténského sídliště - úlomky lepenice, keramické zlomky, nástroje a různé další předměty z rozličných materiálů, nalezené v Líních v roce 1938.

První písemná zmínka o Líních pochází z r. 1115. Jedná se o latinsky psaný zápis na listině kladrubského kláštera: Branis dedikt monasterio Kladrubensi Vgezd et piscinam in eo loco, qui dicitur LENIH. Bylo to v době vlády krále Vladislava I. Jměním kladrubského kláštera obec zůstala až do r. 1239.

Od r.1272 se Líně stávají majetkem kláštera chotěšovského, založeného v roce 1196 českým šlechticem Hroznatou. Listina z r. 1367 uvádí, že "obec má již čtrnáct dvorů". Jak dlouho toto panství trvalo, prameny již neuvádějí.

Teprve za vlády krále Jiřího z Poděbrad nacházíme zmínku, že král zasta- vuje Líně Janovi z Nebřezin. Podle dalšího záznamu byly v r. 1475 králem Vladislavem II. potvrzeny Joštovi z Tupadel.

Poté následuje období, o němž prameny téměř zarytě mlčí. Podle velmi skrovných záznamů víme, že v 16.století byla obec "na čas držena ke hradu Boru" a poté opět nakonec "vyplacena zpět ke klášterství" (tím je míněno, že opět připadla chotěšovskému klášteru). Období panství světského se střídala s obdobími panství církevního.

Líně byly v těchto dobách obývány českým obyvatelstvem. Opisy českého zemského archivu z listin knížete Taxise v Regensburgu mluví například o Jírovi z Linuov. Setkat se však můžeme i s celou řadou dalších českých jmen (Blaha rychtář, Kub Kondele, Vít Kotel, Jakub Kotel, Jíra Homole apod.).

K obci Líně nerozlučně patří i osada Sulkov. Původ tohoto názvu je rovněž obtížné doložit. Vypráví se, že jméno vzniklo podle středověkého opata Sulka, který se měl vyznamenat vítězstvím nad loupeživými rytíři. Jmenoval se prý po něm i jeden z dávných rybníků - Sulko.

Rybníky vůbec zaujímají v historii Líní a Sulkova významné místo. Zmínka o rybníku je již v nejstarší dochované písemné památce z r. 1115. Také v archivu v Regensburgu je informace o rybnících v okolí Líní. Jmenovaly se například Trubecký, Lašitov, Volský, Chobot, Janov a Nový rybník (Neu Teich). Všechny byly po staletí udržované a opravované.

Původním zaměstnáním místních obyvatel zřejmě bylo kromě zemědělství i rybníkářství a košíkářství. Po starodávné obchodní cestě, vedoucí přes Líně do Bavorska, se čile obchodovalo s košíky a nůšemi.

Po bitvě na Bílé Hoře v r. 1620 následovalo období třicetileté války. Poté se již s českými jmény setkáváme velmi sporadicky. Němečtí představitelé kláštera v Chotěšově do zčásti vymřelé vsi přizvali nové obyvatele - Němce z Horní Falce.

Obec se stále více poněmčovala. V r. 1839 pak zjišťujeme, že u dvaceti pěti popisných čísel větších domů jsou uvedena pouze jména německá.

HORNICKÉ OBDOBÍ LÍNÍ A SULKOVA

Poněmčování, zahájené v době protireformační, bylo zastaveno v době zprůmyslňování Plzeňska. Již od konce 16.století jsou otevírány kamenouhelné doly. S prvními náznaky dolování na Sulkově se setkáváme již v 60.letech 18.století. V této souvislosti dochází ke změně zaměstnání obyvatel, mění se ale i klima a ráz krajiny. Těžařské společnosti kvůli dolování vypouštějí rybníky a tím následně přispívají ke vzniku klimatického jevu tzv. "srážkového stínu".

Líně se v této době znovu počešťují. Z vyčerpaných revírů Radnicka a Mirošovska přicházejí čeští dělníci a horníci. Při sčítání obyvatel v r. 1880 se již ukazuje výsledek: z 1063 obyvatel je 584 Čechů. Škola však zůstávala nadále německá, obecní zastupitelstvo volené dle starého volebního zákona bylo také německé. Česká většina nebyla organizovaná a nedosahovala potřebného vzdělání.

Západočeský horní a hutní spolek započal v r. 1868 s hloubením Sulkovského dolu na Starém Sulkově. Jednalo se v té době o nejhlubší důl v celém revíru západních Čech. Hlavní jáma až k vodní jímce byla hluboká 252 m a výdušná jáma 232 m. Těžba byla zahájena v r. 1872 a v r. 1877 na Starém Sulkově vyrostlo třicet nových pecí na výrobu koksu. V r. 1879 bylo zahájeno hloubení nového "největšího a nejhlubšího" dolu, tentokrát na Novém Sulkově. Důl byl pojmenován "Pomocný", hloubka jeho hlavní jámy činila 485 m až ke 4.patru. Otevřen byl v r. 1881.

Podle geologického průzkumu dosahovala uhelná permokarbonská vrstva v okolí Líní mocnosti 808 m a její čtvrté pásmo bylo dokonce nazýváno "línským". Ve 374 m se nacházely "nýřanské sloje" s velmi kvalitním uhlím. Staří havíři z něj uměli vyřezávat figurky zvířat i pohádkových bytostí a různé jiné zajímavosti. Výrobky takto vytvořené pak vypadaly jako ebenové.

Vytěžené uhlí se vyváželo hlavně do Německa a Rakouska. Oba sulkovské doly byly spojeny vlečkou s Liticemi a Valchou na straně jedné, ale i s Nýřany na straně druhé. Část trati vedla v prostoru mezi Líněmi a Tlučnou v dnešní trase dálnice Plzeň-Rozvadov a nyní z ní již nic nezbylo.

Sulkovský důl zaměstnával 600 horníků, důl Pomocný 1100. Těžba dosahovala až 200 000 t vysoce kvalitního uhlí. Centrální ředitelství uhelné společnosti sídlilo na Sulkově v místě, kde je dnes postavena restaurace Sparta. Naproti této budově je také v malém parčíku možno dosud spatřit starý důlní vozík zvaný "hunt", upomínající na slavnou hornickou historii.

Sulkovské doly byly na svou dobu vcelku moderně vybaveny. Havíři však dřeli dvanáct hodin denně a začátkem 70.let 19.století dostávali za svou práci 80 až 135 krejcarů. Práce ve stálém nebezpečí byla tedy velice špatně odměňována. Do dolu se lezlo po mnoha žebřících a teprve v r. 1890 byla horním úřadem povolena jízda do jámy na laně v klecích.

Pracovní podmínky byly příčinou některých protestních akcí horníků. Již krátce po zahájení těžby v r. 1872 vstoupili horníci do stávky za zvýšení mezd, úspěchu ale nedosáhli. V březnu 1882 bylo proti stávkujícím horníkům na Sulkov povoláno vojsko, stejně jako v r.1890, kdy se Sulkov podobal vojenskému ležení. Naštěstí se zde, narozdíl od nedalekých Nýřan, kde bylo zastřeleno 13 horníků, obešla stávka bez zranění.

Posledním dolem, na kterém pracovalo mnoho horníků z Líní i Sulkova, byl v r. 1908 vyhloubený důl ve Zbůchu, původně nazvaný "Austria".

Český živel se v obci v době své početní převahy příliš neuplatňoval. Ze sčítání lidu v r. 1890 bylo naopak patrné, že se Češi začali opět pozvolna stávat menšinou (bylo napočítáno 826 Němců a jen 702 Čechů). V r.1900 je poměr pro Čechy ještě horší: oproti 1046 Němců jich v obci žilo pouze 824. Líně tak na přelomu 19. a 20.století zůstaly v německých rukou a české děti byly poněmčovány v německé škole. Po roce 1900 však dochází k určité změně postoje českých obyvatel. Právě do této doby jsou datovány první pokusy o pevnější národní organizaci.

V roce 1910 byl zahájen boj za založení české školy v Líních. Hned od počátku se setkávaly snahy Čechů s nepředstavitelným odporem německé strany, která kladla stále nové a nové překážky. Otcové, kteří v r.1910 své děti předběžně přihlásili do české školy, byli propuštěni z práce, dostávali výpovědi z bytů. Německý list Pilsner Tagblatt vyšel například s titulkem "Ne! České škole ne!" a dále uváděl, že "Češi by se mohli pokládat za šťastné, když mohou své děti zadarmo v německé škole dáti vzdělati". Přes tyto postoje byla nakonec 15.září 1912 česká škola v Líních otevřena.

Těžká doba na místní obyvatelstvo dolehla v letech 1914-1918. Během I. světové války horníci se svými rodinami hladověli, množily se úrazy pod zemí, celá řada líňských i sulkovských obyvatel musela nastoupit na vojnu. Jedla se i krmná řepa, kterou sedláci nabízeli na šachtách výměnou za uhlí. V roce 1917 byl mezi Líněmi a Zbůchem dokonce přepaden vůz s chlebem a poté zastřelen jeden z hladových havířů při kopání brambor na cizím políčku. V posledních měsících války přestávali havíři pro nadlidské podmínky fárat a skrývali se po okolních lesích i na půdách domů. Z tohoto důvodu provádělo vojsko různé razie a domovní prohlídky.

OBDOBÍ PRVNÍ REPUBLIKY

28.říjen 1918 se stal pro obyvatele Líní, stejně jako pro celou zemi, dnem nově nabyté svobody. Na budově obecního úřadu byl vyvěšen český prapor, v německém vedení obce panovaly stísněné nálady. Obecní zastupitelstvo bylo rozpuštěno a byla sestavena správní komise, skládající se ze šesti členů starého zastupitelstva a ze šesti členů nově zvolených českých zástupců.

V následujících dnech nastal rychlý odliv českých dětí z německé školy. Česká škola nestačila náhlému nárůstu zájemců a muselo proto dojít k jejímu podstatnému rozšíření. Nakonec pro její potřeby byla zabrána dosavadní budova školy německé.

Počátky nové české státnosti ale nebyly spojeny jen s dobrými zprávami a úspěchy. Již v r. 1920 potkala obec katastrofa. Luční potok, protékající Líněmi i Sulkovem, se v noci z 11. na 12. března po vytrvalém dešti nevídaným způsobem rozvodnil. Následky této nečekané povodně zasáhly celou okolní oblast od Zbůchu až po Litice. Tragickým důsledkem bylo zatopení sulkovských dolů, k němuž došlo 13.března. Pod vodou zůstaly sloje, jámy, čerpací zařízení, utrpěla elektroinstalace. Následky se zabývaly příslušné státní orgány v Plzni i v Praze. Závěry byly zdrcující: v sulkovských dolech byl zastaven provoz, obec přišla o jeden z hlavních zdrojů svých příjmů a 598 horníků o zaměstnání. Po jednání odborové organizace s vedením důlní společnosti přešla část havířů na okolní doly a část zůstala pracovat na likvidaci zatopených dolů.

Vlivem silného národního cítění prvních let existence československého státu došlo k významnému rozmachu činnosti různých spolků. Obecní kronika vypovídá o tom, že v r. 1920 bylo v Líních a na Sulkově aktivních 25 zájmových organizací. V tomto roce byl také slavnostně odhalen bronzový pomník prezidenta T.G.Masaryka, dílo akademického sochaře V.Šípa z Plzně.

O národnostním složení obyvatel vypovídají výsledky sčítání, konaného v r.1921. V Líních a na Sulkově tehdy žilo celkem 3114 občanů, z toho 2470 Čechů, 629 Němců, 13 Židů a dva příslušníci jiných národností.

V následujících letech byly okamžiky úspěchů střídány nepříznivými událostmi. K úspěchům lze jednoznačně zařadit otevření druhého stupně české školy, tzv. školy měšťanské, dokončení nové sokolovny, výstavbu plovárny, rekonstrukci hlavní Plzeňské ulice, zavedení pravidelné autobusové dopravy apod. Hospodářské a sociální poměry byly po zatopení dolů poměrně špatné. Další velká povodeň v r.1924 způsobila značné škody zejména rolníkům. V letech 1928-1929 řádil v obci záškrt a spála, na něž několik dětí zemřelo a školy musely být na čas uzavřeny.

V roce 1931 byl založen Dělnický dům Líně. O jeho vybudování usilovalo místní dělnictvo již od r. 1904 a dlouhá léta byly shromažďovány peníze a prováděny drobné i větší stavební práce. K objektu bývalé restaurace v Plzeňské ulici (dnešní Lidový dům) byl přistavěn sál s moderním jevištěm, šatnami a galerií. Ten byl v následujících desetiletích využíván k divadelním představením ochotníků, k pořádání tělovýchovných akcí, zábav, hudebních vystoupení. Za druhé světové války byly prostory Dělnického domu využity pro ubytování německých uprchlíků (starců, žen a dětí), prchajících před postupující frontou. Po osvobození zde našli útočiště řadoví vojáci americké armády.

30.léta 20.století byla provázena velkou nezaměstnaností. Kritickými byly zejména roky 1933 a 1934, kdy nezaměstnanost postihla až 330 místních obyvatel. Zaznamenat se ale podařilo i dobré zprávy. Došlo k vydláždění koryta potoka na návsi, na jeho březích se zazelenalo 150 nových stromů, otevřely se nové prodejny. V roce 1938 byla zahájena výstavba nového hřbitova u Sulkova. Do té doby byli líňští a sulkovští nebožtíci pohřbíváni na hřbitově v nedalekých Úhercích.

DRUHÁ SVĚTOVÁ VÁLKA

Předzvěst druhé světové války se nad obcí i okolním regionem vznášela již od r. 1936. Postupně byla do r. 1938 zahájena činnost výboru protiletecké obrany CPO, v okolí vsi byly instalovány obří světlomety, započalo doplňování výstroje, obyvatelstvu byly vydávány plynové masky, pořádaly se kurzy a cvičení. V hostincích se dočasně ubytovalo vojsko.

23.září 1938 vyhlásil prezident Edvard Beneš mobilizaci mužů do 40 let a část místních obyvatel nastoupila ke svým útvarům. Pak však přišel nechvalně známý "Mnichov" s rozhodnutím o odstoupení pěti pásem sudetského území Německu. Demarkační čára byla stanovena do prostoru mezi Líněmi a sousedním Zbůchem. Do Líní bylo přestěhováno silné oddělení finanční stráže a četnictva, zřízen zde byl celní úřad. Obecní úřad zahájil vydávání propustek do obsazeného území.

Život obce byl pak ovlivněn poměry panujícími v celém oklešťeném Československu. Chladného a zasněženého rána 15.března 1939 projely kolem 6.hodiny ranní Líněmi i Sulkovem motorizované oddíly říšskoněmeckého vojska, následované auty a tanky. 16.března vyhlásil Adolf Hitler statut Protektorátu Čechy a Morava. Starosta obce V.Andrle byl donucen předat veškerou agendu obecního úřadu do rukou vládního komisaře F.Mellera. Bylo zakázáno slavení státních svátků, česká škola dostala výpověď, nesměl se poslouchat zahraniční rozhlas, české orientační tabule byly postupně nahrazeny německo-českými, započal výdej lístků na potraviny. Na oslavu dobytí Varšavy říšským vojskem byla obec "vyzdobena" prapory s hákovým křížem.

V roce 1940 udeřila krutá zima, opět doprovázená velkými záplavami. Nejkritičtější situace nastala v noci ze 14.na 15.března a symbolicky tak bylo uvítáno první výročí poroby.

Následující léta byla tvrdá. V roce 1941 bylo zastaveno vyučování dějepisu, osobní doklady Čechů musely být dvojjazyčné. Místní obyvatelé byli nuceni odevzdat část svého šatstva (a například i lyže) německému vojsku v rámci tzv. akce "Winterhilfe".

V roce 1943 došlo podle příslušného nařízení k přezkoušení všech žáků z němčiny. Kdo nedosáhl alespoň trojky, byl vrácen zpět do páté třídy. Konaly se prohlídky všech domácností, na jejichž základě byla řada obyvatel předvedena s pytlíky mouky na obecní úřad k sepsání protokolu.

Konec války se však nezadržitelně blížil. Budova měšťanské školy byla začátkem roku 1945 vyklizena a posloužila k ubytování německého vojska. Horníci přestávali chodit do práce, obcí projížděly vozy německých důstojníků i civilistů prchajících z Plzně k hranicím. Občané dojíždějící za prací do plzeňské Škodovky byli 25.dubna svědky jejího bombardování angloamerickým letectvem. Domu se začali vracet první uprchlí vězňové z různých pracovních táborů i z koncentráků.

Obrovské napětí a strach skončily terprve 5.května 1945. Od Zbůchu do Líní vjely tanky označené bílými hvězdami americké armády. Nadšení místních obyvatel neznalo mezí. Vojáci byli uvítáni květinami, objímáním a stisky rukou, dětem bylo umožněno prolézt si techniku osvoboditelů.

VÝVOJ LÍNÍ PO ROCE 1945

Hlavním rysem poválečného období se stala velká vlna nadšení a chuti do práce. V Líních byl ustaven Revoluční národní výbor, řádným způsobem byl zvolen starosta (Fr. Zábranský), svoji činnost zahájily strany a spolky.

Podle mezinárodních smluv muselo z Líní odejít 14 německých rodin, čítajících celkem 51 osob. Německým horníkům bylo umožněno v obci zůstat. Koncem roku 1946 byly německé domy a usedlosti přiděleny českému obyvatelstvu.

V roce 1947 byl za velké slávy odhalen nový pomník T.G.Masaryka, dílo akademického sochaře Koukolíka. Dlouhou budoucnost však před sebou neměl - v 50.letech byl zlikvidován na příkaz tehdejšího vedení obce a teprve v r.1990 byla na jeho místě znovu umístěna alespoň busta T.G.M.

Z hospodářského hlediska bylo v poválečných letech nejdůležitější událostí zahájení těžby keramických jílů u Sulkova pro továrnu v Horní Bříze.

Vývoj obce po únorových událostech roku 1948 je v kronikách i jiných záznamech zachycen velmi neobjektivně a je velmi obtížné pouštět se do jeho podrobného hodnocení. Je však potřeba říci, že na charakter rozvoje Líní měla od roku 1953 velký vliv armáda, neboť v prostoru jižně od obce bylo vybudováno nové vojenské letiště. Po následné výstavbě vojenského sídliště pak vojáci tvořili značnou část místního obyvatelstva.

Na líňském vojenském letišti v srpnu 1968 přistávala sovětská vojenská letadla a 21.srpna obcí projela motorizovaná jednotka armády NDR. Několik občanů se po všeobecně známých následujících událostech rozhodlo pro emigraci.

Důležitým mezníkem se zejména pro Sulkov stal rok 1970. Starý Sulkov byl odsouzen k zániku zasypáním popelem z plzeňské Škodovky. Tento mamutí podnik se stal majitelem velké části místních pozemků a na nich během 70. a 80.let vytvořil gigantickou skládku svého odpadu. ní třeba dodávat, že celá Řada místních starousedlíků měla při opouštění svých domovů slzy v očích a netěšila je ani vidina přestěhování do nových panelových domů na líňském sídlišti.

Současné období vývoje Líní započalo v r. 1990 po tzv."sametové revoluci". Symbolickým začátkem nových časů se stalo již zmiňované odhalení busty T.G. Masaryka v květnu 1990.


Použitá literatura: O minulosti Líní v roce 2000 Kroniky obce Líně

 

◄ ZPĚT NA NABÍDKUZPĚT NA STANDARDNÍ PODOBU STRÁNEK